Karel Martiš

Nekrolog

Karel Martiš zemřel dne 15.1.2009 ve věku 38 let.

Karel se narodil v Pavlově, pod Pálavskými kopci a celý jeho život je svázán s Jižní Moravou.
Byl to dobrý člověk a kamarád, profesně renesanční člověk, muzikant, primáš, houslista, zpěvák, hudební skladatel a učitel hudby.
Již několik let žil v malém domku v Milovicích, který si nechal vkusně opravit.

Od mala měl jasné nadání pro hudbu, které ale projevoval řekněme svérázně. Například lásku k houslím vyjádřil tak, že je přerazil o zeď (když jej nutili, aby se na ně naučil hrát). S tímto pokusem ale hrubě neuspěl, neboť jeho otec, místní kovář, housle hravě vyspravil (srovnal kobylku ve svěráku a vyztužil ji železnou vzpruhou, aby preventivně odradil Karla od dalších podobně nerozumných pokusů a zkažení si světlé muzikantské budoucnosti, což Karlovi vysvětlil mimo jiné pár ranami potěhem).

Karel to měl na paměti, podobných pokusů zanechal, ale nedal se ovlivnit od jiných a hledal si k hudbě vlastní cestu, což mu zůstalo dodnes. Svoje přirozené muzikantské nadání vylepšoval vlastním cvičením nebo hraním s kamarády - například s Peťou Zugárkem, dnešním dvorním cimbálistou Jožky Černého.

Studia si odbyl na brněnské konzervatoři, na kterou dodnes v dobrém vzpomíná (že to byly nějaké tahy se spolužáky).

Záhy se dostal do jednoho z našich nejlepších lidových souborů - do Ondráše. Tam začal od píky a postupně se vypracoval nejprve na primáše a poté na dramaturga lidové hudby. Vychoval celou generaci muzikantů, kteří dnes šíří slávu moravské i české hudby doma i v zahraničí. Hrál po celém světě, namátkou jmenujme vystoupení v Americe (pravděpodobné též Bílý dům) či Arábii.

Soubor Ondráš musel opustit, když před cca 3 roky vážně onemocněl. Rok se potácel mezi životem a smrtí. Osud (či Pán Bůh) ale rozhodli jinak, zřejmě měl na tomto světě ještě muzikantské poslání. Paní primářka z Vojenské nemocnice Střešovice v Praze přišla na příčinu této nemoci, z čehož vyplynulo i léčení, které trvalo přes půl roku.

Poté, co se Karel vrátil zpět do života, měli byste slyšet a prožít jeho hudební projev při prvním veřejném vystoupení po uzdravení.
Založil vlastní cimbálku "Cimbálová hudba Karla Martiše", se kterou šířil radost z moravské lidové hudby v regionu i dalších místech České republiky. Hrál s řadou vynikajících zpěváků a muzikantů, z nejznámějších jmenujme Jožku Černého a Dušana Holého. Svým dílem přispěl k muzikantské kvalitě moravské zpěvačky s nádherným hlasem Lidky Malhocké či vynikající cimbalistky Jitky Ondráčkové. Organizoval koncerty dalších hudebních těles, uveďme jeho poslední velký koncert ve Vídni v prosinci minulého roku, který byl přijat s nadšením. Znali jej muzikanti po celé Moravě.
Vydal několik CDček, jmenujme "Best of Ondráš", "Zpívání v Milovicích" či "Vánoční koledy z Moravy".
Pracoval na hudebních projektech "Zpěvník - Moravské, české a slovenské lidové písničky" a "Muzikál Morava". V případě Zpěvníku se jedná o velké dílo, srovnatelné s legendárními zpěvníky Bartoše či Sušila.
S přáteli vymyslel projekt Jeblyngtonského království.
Nejmladší muzikantskou generaci i dospělé učil moravské lidové hudbě v Lidušce (Lidová škola umění) v Mikulově.
Bohužel většina jeho muzikantských projektů zůstala nedokončena. Ještě nyní ve vojenské nemocnici v Brně plánoval, jak se za 14 dnů vrátí a bude ve své činnosti pokračovat…

Z osobních vlastností to byla jeho láska k lidem i ke zvířatům. Pomáhal potřebným, poskytoval duchovní i materiální zázemí převážně mladým lidem, kteří byli v nouzi, kteří to potřebovali. Měl dva velké psy, kterým se v rámci časových možností věnoval. I těmto lidem a zvířatům bude nyní velmi chybět. Důležitý byl jeho antirasistický postoj, který se projevoval nikoli slovy či gesty, ale činy. Díky svým jasným názorům si získal též některé nepřátele (udání na policii apod.).

Je asi škoda a možná i typické pro dnešní dobu, že v době Karlovy nouze (nemoc a z toho plynoucí velký nedostatek finančních prostředků) se k němu všichni jeho bohatí kamarádi a známí, kterým svojí hudbou po celý život rozdával radost, obrátili zády. I přesto, že o to byli žádáni, nepomohl mu žádný.

Měl rád krajinu Jižní Moravy, především Pálavu a okolí, kam často chodil na procházky, vydýchnout a načerpat nových sil.

Pro jeho blízké (rodina, kamarádi, muzikanti) je Karlův odchod velmi bolestný.
Takže, kdo jste jej znali, po osobní či hudební stránce, vzpomeňte, prosím, na člověka Karla Martiše.